Leden 2013

Jen si kreslím XV.

30. ledna 2013 v 17:47 | Temi |  Náhodné
Nedávno měla narozeniny moje kamarádka Hagu, tak jsem se nějak včera rozhodla, že jí nakreslím obrázek =)

Peter & Gordon - Woman (1966)

29. ledna 2013 v 11:00 | Temi |  Hudba
Další darovaná Beatles píseň =) Je fakt super.

WF V.

29. ledna 2013 v 10:32 | Temi |  Náhodné
Pod perexem hotový obrázek n_n

WF IV.

29. ledna 2013 v 10:28 | Temi |  Náhodné
Návrhy oblečků pro Auroru (Rori).


Peter and Gordon - A World Without Love (by Paul McCartney)

21. ledna 2013 v 23:05 | Temi |  Hudba
Peter as for Peter Asher, doesn't that surname ring a bell? n.~

WF III.

19. ledna 2013 v 22:48 | Temi |  Náhodné
Náčrt... :D A pak jsem se rozhodla, že to bude černobílé...


Instantní zoufalství

6. ledna 2013 v 15:11 | Temi |  Zajíc na měsíci (Já, já, já!)
Jako včerejšek i ten den předtím tu zase sedím s myšlenkami někde jinde než u učení. Což je špatně, hodně špatně.

Ale bohužel s tím nemůžu nic nadělat, i když už zítra mě čeká další zkouška, o které mám jen minimální představu. Ovšem psaní na blog to asi nevyřeší... A přesto jsem si řekla, že třeba když napíšu jeden krátký článek, tak mě to pak donutí k tomu sednout a nepustit se až do noci. Nebo mě zítra čeká pot a slzy.

Ale přece to není všechno tak úplně špatné.


Temi & Luna

DIY věnec

5. ledna 2013 v 23:49 | Temi |  Náhodné

Tak takhle to vypadat nemělo... Ale znáto to, cokoliv vyrábíte vám tak nějak přiroste k srdci, i když to nevypadá zrovna podle vašich představ.

Collette: Jaro v Paříži (část I.)

5. ledna 2013 v 19:13 | Temi |  Náhodné
Dny šly toho roku příliš rychle. Ještě jsem si pamatovala tu sněhovou vánici a o týden později už měly stromy konečně listy. Vlastně jsem si nevšimla, který den se tak stalo, ale jednou ráno jsem se probudila a park byl zelený. Všechno bylo ještě takové křehké a pod stromy v trávě byly vidět takové ty drobné bílé a fialové kvítky.

Toho dne mi můj otec řekl, že je načase, abych poznala svět. Byly jen tři roky po válce a já, sotva osmnáctiletá dívka, jsem stála toho jarního rána na nádraží Montparnasse v Paříži. Jen já, můj veliký kufr a spousty lidí. Chodili všemi směry, přesně jak si pamatuji z dob, kdy jsem tam byla naposledy: Ještě před válkou, jako malá holčička. Držela jsem maminku za ruku a u paní na rohu jsme koupily kytičku sněženek pro mého strýčka, ke kterému jsem vlastně teď jela. Ale protože jsem už neměla maminku ani sněženky, musela jsem se vydat ulicemi Paříže sama.

Stačí jít jen pár bloků do ulice Rue Delambre. A na jaře zdá se všechno tak krásné, stromy jsou krásné i lidé mi připadají krásní. Elegantní dámy a elegantní páni. V Paříži jsou elegantní snad i psi. V kavárně za oknem sedí lidé a čtou si noviny. Ranní slunce zahřívá celé město a nikdo nespěchá. Květinářka na rohu prodává hyacinty. "Slečno, dnes je krásný den! Nechcete květiny?" Zamávám a přecházím ulici.

O pár chvil a pater domu později konečně stojím před dvěřmi mého strýce, jako malá vystrašená myš v šedivých šatech, šátkem přes světlé vlasy a svým kufrem. Hlasitě zaklepu. Doléhá sem křik dětí, co si hrají na ulici.

"To jsem já - Collete, strýčku!"

Bez odpovědi. Ztrápeně si sednu na svůj kufr. Jsem unavená z cesty vlakem a schodů, které jsem vystoupala až sem nahoru.

Když mě čekání unaví, zvednu se a udělám pár kroků k oknu. Venku je nádherný den a tak si rozvážu šátek. A jak mi vítr cuchá vlasy, připadám si nádherně.

"Collette?"

Vyjeknu a šátek mi uletí oknem. Ach ne!

Stojí tu strýček a v rukou nese ovoce z trhu.