Říjen 2012


Zlaté listí

22. října 2012 v 20:37 | Temi |  Náhodné
Den začal bílou mlhou.
A světla lamp v ní mihotavě blikala,
zlaté stromy kolem cesty tiše ztrácely své listy.
V jejich záplavě šla dnes jsem domů,
obloha už byla modrá.
Podzim snad zůstane tu ještě chvíli,
ale až přijde závoj bílý,
tak zapláču,
protože ještě v létě přebývám.

Paprsky

17. října 2012 v 21:12 | Temi |  Zajíc na měsíci (Já, já, já!)
Dneska byl den plný paprsků podzimního slunce, listí, které se válelo na zemi, modré oblohy s bílými pruhy, uštěkaných psů, červenozlatých stromů a chladného večerního větru. Jako by se něco mělo stát a nic se neděje... Čekám a svět se nemění. Ale jednoho dne to určitě přijde... Ale proč jsem na podzim vždycky tak melancholická? Vždyť po zimě plné svíček, perníčků, chladu, ledu a sněhu zase přijde jaro s kvetoucími stromy. Ale zdá se to tak moc daleko...
A každý podzimní den plný slunce je smutnější a smutnější, ale nevím proč.

Dva a půl dne štěstí

13. října 2012 v 23:19 | Temi |  Zajíc na měsíci (Já, já, já!)
Ve čtvrtek ráno jsem měla chuť někoho zavraždit... Ale naštěstí ke mně není osud tak krutý a od čtvrtečního odpoledne do teď jsem se měla jen skvěle!

Ve čtvrtek zkouška s Berym, Etu, Hani a Láďou, pak animovaný film v kině, pokec pozdě v noci v tramvaji a plány do budoucna!

V pátek jsem vyrazila na Glass Onion, ten náš Beatles revival. I přes komplikace doma (vyhozené pojistky ve chvíli, kdy jsme se s Káťou oblékaly) to bylo opět naprosto boží a na Twist & Shout na konci jsme se klasicky zničili. A taky - víte, v jaké Beatles písni je saxofon? A vyjmenujete mi jednu s tamburínou? =D

V sobotu ráno jsem vyrazila do Prahy za Haily a byl jeden z nejkrásnějších podzimních dní, které jsem zažila! Přes jedno nechvalně známé klenotnictví, u kterého snídají jen pravé dámy, přes obvyklou návštěvu Lennonovy zdi, obcházení voňavých obchodů a krabiček plných kachny a sushi, jsme zažili i spoustu neplánovaných super věcí...Buďte náhodní!





Jsem asi příliš (málo) úžasná...

10. října 2012 v 21:43 | Temi |  Zajíc na měsíci (Já, já, já!)
Přišel podzim a vítr cuchá všem vlasy. Ze svetříků a šatiček do kabátů a punčoch... Ale tak to chodí kadžý rok. A ostatně i letos je najednou dřív tma, přichází podzimní trudomyslnost a chuť na čaj prudce stoupá. Všichni začínají vzdychat a užívají si každého dne, kdy svítí slunce a každého dne, kdy prší a oni nikam nemusí...

Dneska se mi chce taky trošku ječet a poddat se hysterii. Takové pocity jsem včera utopila v nákupech blbin na eBay... Už to radši nebudu dělat, nebo tak jednou přijdu o všechny peníze...

Dále si hraju na hipstera a "fašn kvín". Doufám, že máte dnes lepší náladu a lepší pocity o sobě samotném. Pro někoho jsem až příliš úžasná a pro někoho asi má úžasnost pokulhává...

Ale alespoň se mi podařilo spustit starou hrací skříňku po babičce (možná po prababičce) ve tvaru kolovrátku.

A tuhle kytici chci, díky.

Happy Birthday, John! ♥

9. října 2012 v 0:00 | Temi |  Důležité
72 years since you were born, (almost )32 since you died, 1 year since Paulie remarried, hope you live somewhere in peace =)

Představ si déšť

3. října 2012 v 23:58 | Temi |  Náhodné
Déšť padal z nebe. Nepřetržitě už několik hodin. Stékal po okenicích a listech stromů v zahradě. A tady to začíná...

Představ si déšť a já představím si slunce.

Z vedlejšího pokoje slyším klavír. Jak krásně zní když zavřu oči... Šumění deště však zdá se dodává i hudbě jinou barvu. Kočka chodí neslyšně po podlaze a venku stále prší. Kdyby kapky byly diamanty, udělala bych si z nich korunu a jako princezna seděla bych u okna a něžně česala si vlasy.

Přes pruhované tapety vlní se můj stín, vlní se s kapkami deště a světlem lampy. A ten stín v ruce drží zrcátko, ve kterém nevidí svou tvář.

Proč dnes klavír zní tak smutně? Mám otevřít okna do zahrady? Ale vždyť pršet ještě nepřestalo... Chceš slyšet zpěv ptáků v dešti? Že v odpoledním dešti všechno lépe zní?

Pondělky ráno

1. října 2012 v 23:20 | Temi |  Zajíc na měsíci (Já, já, já!)
Mezi šestou a sedmou hodinou ranní, před svítáním. Procházka kolem kolejí, kapky na hlavu padají - a přesto s hlavou vztyčenou začínám den. A dokonce i s úsměvem. Co na tom, že krajky jsou už loňské, dnes jdu v tom, co našla jsem v rohu skříně, a přesto jdu rychle chladným ránem, před svítáním.
Mokrá tráva, alej stromů, plot a pohled do zahrad. Na obloze hvězda není, na zemi jsou kaluže. Ranní světla, chlad a radost. Doufám, že pondělky ráno už nebudou o nic horší.