Duben 2012

GIRLS' GENERATION-TTS_TWINKLE_Music Video

30. dubna 2012 v 13:14 | Temi |  Hudba
Tiff a růžová...! A límečky... a miluju ten koncertový koncept *_* a ty 50s Tiffaniny šaty! jej!

Walprugis nacht

30. dubna 2012 v 13:08 | Temi |  Zajíc na měsíci (Já, já, já!)
Krásný jarní/letní den, co víc si přát, slunce svítí, fouká vítr, kvetou květiny, hoří lesy a já se učím.
Ale do svého plánu na prázdniny bych zapsala další věci, které jsem dnes objevila.

A taky! Vidět hipstera, který si čte O člověku a kultuře od S. Freuda, po ránu by mělo přinášet štěstí, ne?
Doufám, že ve svém neštěstí taky najdete i trochu štěstí!

PS: Hledám kotě...

Wanna be

29. dubna 2012 v 17:26 | Temi |  Náhodné

Zase krásné jaro

29. dubna 2012 v 13:01 | Temi |  Zajíc na měsíci (Já, já, já!)
Včera byl takový večer, že se dal recitovat Máj. Však už je tu za chvíli květen... Jak to rychle uběhlo?

Zase kvetou šeříky, byla jsem s kamarádkami ve městě a objevily jsme docela malinký a krásný park za velkou kovanou bránou. Všechno tam kvetlo a pár lidí bylo na procházce. Byla ta večerní doba, že jen čekáte, kdy se rozsvítí lampy... A když se rozsvítí, pohlédnete na oblohu a společně zpíváte.

Je slyšet zpěv ptáků, i když je ten malý park tam hluboko mezi domy, které jsou ale doopravdy krásné. Jen kousek od tud je kavárna, kde mají zázvorou limonádu, dobré víno a nejlepší tiramisu ve městě.

Včera jsem byla moc moc smutná a tak musím říct, že moje kamarádky jsou super. Seděly jsme v tom parku hodně dlouho. Spřádaly plány, smály se a zpívaly (já teda moc ne...). I když se mi život zdál smutný, tohle mě povzbudilo.

Ale však, tak už to bývá...

Chuck Berry - Johnny B Good

28. dubna 2012 v 12:05 | Temi |  Hudba
A dneska jedna rock n rollová klasika, pro jednoho starého pána, který dneska umřel. Mám Tě ráda, dědo...

Blind Justice

28. dubna 2012 v 8:51 | Temi |  Hudba
Rebbloged my post from 13. října 2009 v 22:26


Taky nic

27. dubna 2012 v 22:51 | Temi |  Náhodné
Mohl mi to říct,
když ještě uměl mluvit.

Dnes už mi neřekne nic,
všichni sedí,
mlčí a na obloze mraky
táhnou na sever.

Táhnou se jako hradba
černá a hrozivá
dnes všichni mlčí
a já už neřeknu taky
nic.

Moje nejhorší narozeniny

27. dubna 2012 v 22:40 | Temi |  Zajíc na měsíci (Já, já, já!)
Vlastně je to zvláštní, psát depresivní článek v tak hezký den, jako je dnes. Slunce svítilo a já šla uličkou mezi zahradami, kudy jsem chodila v dětství. Nebe bylo modré a všude kvetly pampelišky, voněly jabloně a stromy byly nejzelenější za poslední měsíce... ale o tom jindy.

Před pár lety jsem zažila snad ty nejhorší narozeniny. A to mě bylo kolik? Už ani nevím... Seděla jsem doma sama, v jeden tmavý zimní den a snad ani ten sníh nepadal za oknem. Nikdo než rodina mi nepopřál, možná snad jen Káťa, která vždycky všechno zachrání. Seděla jsem doma a koukala z okna a nikomu jsem nestála za návštěvu ani úsměv, ani zprávu, hlas, dárek, zavolání, kamínek na okno. A ještě ta zima, lezavý mráz, tvrdé bláto a temná ulice.

A dneska, dneska po tom, co jsem celý den zářila jako slunce a tvrdě pracovala, mi řekne kamarádka, že na ni seru, po tom, co jsem jí naplánovala tajné překvápko na narozeniny. Pláč mi nepomůže, já vím, ale stejně to bolí.

Pink Martini - Andalucia

20. dubna 2012 v 23:11 | Temi |  Hudba

Píseň moře a nebe

20. dubna 2012 v 23:08 | Temi |  Náhodné
Ve vysokém okně byla zvonkohra z malých mušlí. Kývala se v letním vánku. Doprava. Doleva. Doprava. Doleva. Doprava... A stále dokola. Malé cinkavé zvuky se nesly pokojem. Byl to vlastně docela krásný pokoj. Okna byla v bílém dřevě, vysoká a členitá. A na nich dlouhé bílé závěsy, které se pohupovaly ve větru jako zvonkohra. Vedle bílého vyřezávaného prádelníku stálo opřené křišťálové zrcadlo s ozdobami ve tvaru jasmínových květin. Nalevo od nás byla velká postel se závěsy proti hmyzu. A na ní leželo kromě spousty polštářů a dek pár knížek, klíč, šaty a klobouk. Byl to doopravdy krásný klobouk. Jako tenhle pokoj, nosil ho někdo, kdo měl styl. Na stole na druhé straně pokoje byla váza s japonskými ornamenty a v ní větve jasmínového keře. Jako by tu k sobě všechno patřilo. A zvonkohra cinkala a cinkala ve větru dále.

Dveře do pokoje se pomalu odsunuly a vstoupily dvě bosé nohy. Tančily do rytmu neslyšitelné písně. Malý krůček dopředu, jeden větší na stranu a skok. Vtančila do pokoje oblečena do meruňkově oranžových šatů. Dokonale ladily s její opálenou pletí, dlouhými tmavými vlasy, splývajícími v loknách až do půli zad a její tmavé oči s dlouhými řasami zamrkaly snad proto, že jí do jednoho z nich spadlo smítko. Zpoza pohovky přisunula k zrcadlu malou stoličku, usadila se na ni a jala se rozčesávat si vlasy. Opatrně projela každou loknou a zatřepala hlavou ze strany na stranu. Z pár pramenů spletla malý copánek a nakonec do vlasů vpletla pár květů jasmínu.

Šaty z postele uklidila do prádelníku a klobouk opatrně odložila do krabice na skříň, a pomalým krokem se vydala ke dveřím na terasu, které se maskovaly jako jedno z těch vysokých oken. Prudce roztáhla závěsy a do pokoje vtančil sluneční svit. Zvonkohra se rozcinkala a dívka se stejně zvonivě zasmála. Otevřela kliku a udělala pár kroků ven. Vůně moře byla silná a nebe bylo zářivě modré. V zahradě rostly keře jasmínu, rozložité fíkovníky, palmy a květy všech barev. Vydala se mezi vegetaci, po malých schodech ze žuly, které se prudce svažovaly až na pláž. Cestou se škrábla o trní, ale její odhodlání nezmizelo. Když dospěla až k zadní zahradní brance a z kapsy šatů vytáhla malý klíček, ano, ten, který předtím ležel na posteli, odemkla si, zase za sebou branku pečlivě zavřela a prolezla křovím, ve kterém byla schovaná. Byl to keř jasmínu, takže měla ve vlasech o tolik víc květů, kolik jich po cestě poztrácela.

Písek pláže byl teplý a moře lákalo do svých hlubin. Ale dívka jen stála ve stínu stromů a zpívala píseň. Píseň smutnou i veselou, píseň o hloubkách moří, o dálkách cest, o lodích a limitu nebe.