Březen 2012


I don't need your sympathy, but I could use your company...

31. března 2012 v 21:40 | Temi |  Zajíc na měsíci (Já, já, já!)
Koukám na staré fotky. Opřená o ruku, hledím jen před sebe a prstem otáčím kolečko myši. A fotky na monitoru se míhají jako krajina za oknem auta. Je mi z tohohle života na nic. Teda aspoň dneska. Nemám se k čemu upnout, nemám na světě osobu, co by pro mě znamenala vše. A je to dobře? Nebo je to špatně?

A venku prší. Snad ten šum, co slyším, je poryv větru, který ohýbá stromy. Za nemocnicí, na betonovém parkovišti jsem viděla, že za plotem se ohýbá vysoká tráva. A dneska není pro co žít. Nesnáším lidi v přeplněných výtazích. Nesnáším lidi, co se hloupě tváří na zastávce. Nesnáším fakt, že je šedá obloha a mraky se pomalu sunou dál...

A venku je zima, taková zima.

Emiliana Torrini - Stephanie Says

31. března 2012 v 17:55 | Temi |  Hudba
It's all in her mind... (A vím, že to je cover)

Evripidis and his Tragedies - Ru Ru I'd love to...

29. března 2012 v 22:35 | Temi |  Hudba
Yey, tak veselá písnička ♥ n_n Hodí se k jaru, stejně jako Good day, sunshine! od Beatles, kteoru sjem si dala do názvu blogu ♫♪ Poslechněte si další náhodnou píseň z mé "temné indie minulosti" n_n

Design 19: PS: I love you

29. března 2012 v 20:58 | Temi |  Jak to tu vypadalo...
Jaro je už definitivně tady! A tak je čas udělat jarní úklid i na králičím blogu!
--
...Beatles bohužel jdou pryč z designu, ale myslím, že to dokážu vynahradit! n_n A navíc jsou stále v menu ;3

Sometimes you see the past.

28. března 2012 v 20:26 | Temi |  Zajíc na měsíci (Já, já, já!)
Byl krásný jarní den a už to ani nebyl sen. Však znáte ten pocit, když máte umyté vlasy! A jak jsem tak jela domů ulicí, v té zvláštní náladě a v polospánku z té únavy ze školy, viděla jsem domy, které jsem viděla už tolikrát. Jo tady jsem tehdy vystupovala, když jsem šla na svůj první Animefest, tady jsme dřív bydleli, na rohu byla trafika- ah, stále tam je! Tady jsem šla s bratrem vyzvednout věci pro babičku- však tam to místo stále je a na moji babičku už jistojistě nemyslí. Tady v tom obchodě prodávali limonádu. A největší park v Brně nese vzpomínek taky spoustu. Však už jako malá jsem tu jela na kole. Nejsem si jistá,. jestli jsem tehdy vůbec v Brně bydlela.

Sněženky za plotem u školy už pomalu vadnou. Ale směrem k technických univerzitám na kopci rostou zase fialky. Možná si myslíte, že ty kytky příliš prožívám. Tak ano, máte pravdu, prožívám.

Dneska jsem dostala od kamaráda malinkou panenku až z Guatemaly, které před spaním šeptáte své strasti, dáte si ji pod polštář a ona je v noci vyřeší. Dnes to určitě zkusím! A uvidíme!

Už ani ne za dva týdny- a jsou tu Velikonoce! A to znamená- letím do Francie! Bude to určitě krásné, ani ten kabát si brát nemusím: I když, ani doma už to není na víc, než na baloňák.

Jo a už mám velkou sbírku dopisů! Někdy v blízké době si na ně pořídím krabici.
(já a moje proužkované šaty jsou taky na fotce!:D)


Billie Holiday - When You're Smilling

24. března 2012 v 23:49 | Temi |  Hudba
Dřív se lidé sešli při takové hudbě, někde v nějaké krásné bílé vile, seděli v nádherném oblečení na nádherném nábytku. Rozebírali filosofii, literaturu a umění.

Květinové sny

24. března 2012 v 21:38 | Temi |  Náhodné
"Někdo umírá mladý," řekla a její rudé rty se pomalu pohybovaly a nakonec se zkroutily do podivného úsměvu. Jako by to snad byla výsada, jako by to byl smysl celého života.

A venku pršelo, celou věčnost se voda vsakovala do hlíny, jako by její žízeň snad byla nekonečná. Kapky pomalu stékaly po velkých listech stromu za velkým oknem do ulice. V dešti mizelo všechno. Celý den, čas, protější dům i kolo na druhé straně ulice.

Posunula skleničku po stole až k okraji. Byla to stará sklenička z dob její prababičky a byl na ní roztomilý geometrický vzorek. Za ucho si zastrčila pramen blond vlasů, který jí před chvílí spadl do očí. "A co se stane s tímhle místem, až odejdu?" řekla pomalu, jako by vážila každičké slovo a při poslední slabice shodila skleničku ze stolu. Rozbila se na spoustu malých kousků. Ležely na podlaze a třpytily se jako diamanty.

"Všechny šaty zůstanou viset ve skříni a bude na ně pomalu padat prach. A nebude padat jen na ně. Na zrcadle ho bude tolik, že až se sem někdo jednou podívá, bude muset prstem setřít tu velkou šedou vrstvu, aby poznal, že pod ní je něco lesklého."

"Ale zemřít mladý není výsada," byla odpověď. Asi správná, protože se opřela o loket a skelnýma očima hleděla na kapky pomalu tekoucí po okeních tabulkách. Louže na podlaze se pomalu rozlévala do všech směrů a do pokoje přišla velká bílá kočka, která se jako zázrakem vyhnula všem střepům a svým malým růžovým jazýčkem pila vodu z podlahy.

"Ale to, kdy zemřeme si nemůžeme vybrat, tedy pokud... Ale na to nemyslím," řekla rozpačitě. Uhladila si vlasy a v rukou sevřela svůj tlustý bílý svetr. "Ale jen, kdybych se ponořila do snu, dlouhého snu, snu, co by nikdy neskončil, byly by tam květiny... Ale pak si člověk uvědomí, jaký je to nesmysl."

Ale někdy by člověk rád odešel z vězení života. To je to, co neřekla.

Bylo jasné, že ji toho tolik trápí. Jenže pak už byl čas uklidit střepy z podlahy a dát kočce jídlo.

Maia Hirasawa - And I Found This Boy

24. března 2012 v 0:15 | Temi |  Hudba
Našla jsem playlist ze své "temné minulosti" :D A tohle je jedna písnička. A líbí se mi stále =)