Prosinec 2011


Moje láska

30. prosince 2011 v 20:57 | Temi |  Náhodné
(je to trochu osobní)

Zas a znova myslím na ty chvíle, venku už byla tma, ale jinak sucho. Ulice byly nějak zvláštně prázdné i když v oknech se svítilo. Ale ta veliká vila po cestě k tvému domu byla ponořená ve tmě. Po paměti a snad i poslepu vydala jsem se směrem k tobě. Tráva byla suchá jako v letním dni, ovšem byla zima a ležel tu sníh. Dlouho jsem čekala před vaším domem a sledovala dveře. A když se rozstvítilo, na malou chvilku, ale jen doopravdy malou, jsem se chtěla schovat za roh a vystrašit tě.

Jenže, jako bys to čekal, už jsi tu stál a usmíval se jako vždycky. A tím zvláštním tónem, snad ironickým, ses mě ptal: "Ty si pamatuješ cestu?"

"Já nevím, já jsem prostě šla."

Snad nechceš mě vidět? To postrádá však logiku, vždyť pozval jsi mě sám - že bys litoval? Ani to však nepřipadá v úvahu, zůstala jsem u vás do rána - ty a já, já a ty. Moje velké vystrašené oči, tma a pocit bezpečí.

Jsem s tebou ráda, však nejde si už nevšimnout, když ti ležím na rameni a vykládám, vykládám vlastně nesmyslné věci, a ty posloucháš, snad jen proto, že nikdo jiný nic podobného neříká? Co když ale jednoho dne zmizím - půjdeš mě pak hledat? Asi ano, asi ne. Kdo ví, tvůj křivý úsměv mi těžko řekne víc.

A když pak ve tři ráno spíme v objetí jak dvě koťata, mám pocit, že bys přece, stejně jako já, šel až na konec světa. Jen pro ty moje slova (pamatuješ, jaks mi tehdy ráno řekl, ať ti něco vykládám?). Už nevidím, kde je pravda a bojím se už všech, ale když jsem s tebou, svět je lepší.

Prosím, vezmu si jen svoje oblíbené šaty a ty svůj pruhovaný svetr. A pojedeme s jedním malým kufrem někam daleko.


Hrnkové dilema

30. prosince 2011 v 14:51 | Temi |  Náhodné

1? 2? 3? 1,2? 1,3? 2,3? 1,2,3? :D Ach, který? A kolik? :D

Changes in my life

30. prosince 2011 v 14:19 | Temi |  Zajíc na měsíci (Já, já, já!)
Nemám o čem psát,

možná vás už to může začít štvát.

Jsem stále na svém obláčku...

Ne vážně, kdo ví, co přinese zítřek- udělám zkoušky nebo ne?

A proč, řekněte mi proč, mi to je víc jedno?

Jen když ho zase zítra uvidím...

(Možná pozítří, ale později bych to nepřežila)

A venku bude sněžit jako dnešní ráno,

kdy jsem na sníh neviděla,

skrz tvé objetí,

hladil jsi mě ve vlasech,

mohlo to snad být lepší?

Jen mi slib... slib mi... že to tak zůstane. Navždy.

Design 18: Together forever

29. prosince 2011 v 14:34 | Temi |  Jak to tu vypadalo...
Tenhle design miluju. Ale už nemám černé vlasy, víte ;)?


You could.

29. prosince 2011 v 11:50 | Temi |  Náhodné
You called me brigther than you'll ever be,
you called me sweet, adorable and cute,
you called me Alice from the Wonderland,
and as amazement couldn't leave my eyes,
we kissed so many times,
but... as I couldn't imagine my life without you,
you could.

Útěk

29. prosince 2011 v 11:02 | Temi |  Zajíc na měsíci (Já, já, já!)
Někdy spíte dlouho. Ne, kvůli tomu, že nejste schopni vstát, nebo jste unavení, ale kvůuli tomu, abyste utekli od reality.

"Ať je život jen sen."

Když pak ale ale vstanete, tak se paradoxně cítíte, že zvládnete všechno, i zapomenout na nějaké drobnosti. Ale víte, že všechno nepůjde. A když se pak konečně do boje pustíte, musíte uznat, že spát o hodinu déle by bylo vysvobuzující.

The Beatles - The Night Before

28. prosince 2011 v 19:57 | Temi |  Hudba
True story!