Září 2011

Cléo - La di di la di da (1967)

30. září 2011 v 12:37 | Temi |  Hudba
★♫♪★

Prologue (Through The Wall) - Stardust Soundtrack

29. září 2011 v 10:29 | Temi |  Hudba
Ten film *_* I když jsem byla vzhůru do dvou... a pak zaspala a nemohla si umýt vlasy... No nevadí n_n


Design 16: Eat me alive

28. září 2011 v 0:37 | Temi |  Jak to tu vypadalo...
Hmm, tenhle jsem měla moc ráda a ten nový se mi zas tak moc nelíbí:D Asi budu brzy opět měnit =D

Klony

27. září 2011 v 23:00 | Temi |  Zajíc na měsíci (Já, já, já!)
Dnes jsem si koupila... žluté punčochy jako má Haily, bílý baret s mašličkou jako má Hannie... a FLUTTERSHY jako má... no já. Oh god:D

Ne, tato fotka nemá nic společného s názvem článku! K tomu se dostanu později! Anyway... Dnes byl zase jeden z těch dní, které vám dají přemýšlet. Jako by mi říkal: "Tady máš šanci, máš šanci, tak se ukaž, ale nehodím ti všechno na talíř!"
(...text...)
Klid, klid, klid.

Víte jak je vtipné napsat odstavec. Rozepsat se do detailů... a pak nechat jen první dvě věty a tu poslední. A vy víte, vy víte, jenže lidi neví, ale co je komu co potom. Ti, co mají vědět, ví.

Jeden z těch dnů takhle na podzim jdete po ulici, a možná jdete po "ulici" někde na internetu a potkáte dívku, co má stejné šaty, účes a mluví úplně stejně jako vy. Vy ji snad ani neznáte, pokrčíte rameny. Ale uvnitř, hluboko(a možná né zas tak hluboko) vás to štve. Hodně štve. Dívko, najdi si vlastní život, řeknete jí snad. Na co si hraješ?! Řekni mi... Copak nevěříš ve svou fantazii? Stáváš se někým jiným, protože se ti líbí, jak žije? Chtěla bys být jako ona(nebo já)? Jenže tím, že se staneš kopií toho nedosáhneš. Nevíš, že chceš-li dosáhnout úspěchu, musíš přijít s inovací? Novým směrem? Nebo novým názorem?

Sobecký názor slečny Temi: I. Chci být milována. II. Lidi mají rádi obrázky(hlavně je rádi dostávají). =>Budu dávat lidem obrázky a budu jimi milována. Obyčejná dedukce. Ale funguje "jakš-takš".

Moje škola je velký klášter a je plná chodeb a schodů a zákoutí a dveří a sklepů a určitě je tam někde zazděná jeptiška a děsí všechny ajťáky... Já se dnes ztratila při hledání knihovny. Včera jsem se "ztratila" ve městě... Nebo spíš, ušla jsem jednu z nejdelších ulic Brna od začátku na konec. Ta ulice končí v krásné městské části. Jdete z kopce a ten kopec se svažuje najednou dost prudce: a tak vidíte kopce porostlé stromy, nalevo jsou uličky s domečky porostlými zelení a napravo je malé květinářství... A před ním jsou dvě obrovské dýně.


ALI PROJECT - 纏われし者ら (Matowareshi Monora)

26. září 2011 v 17:39 | Temi |  Hudba
Po dlouhé době jsem vytáhla ALI PROJECT... Celkem se hodí k dnešnímu dni!

Midnight cirkus

25. září 2011 v 23:38 | Temi |  Náhodné
Venku už opět prší
jako každý den,
jak je tomu na podzim.
A ten pán na rohu ulice
hraje táhle
na harmoniku.
Jak já mám ráda
tohle půlnoční blues,
když sedím u okna
a vdechuji tu noční
vůni města.
Půlka noci uplynula
a půlka stále čeká!
Hodiny na věži dělají
tik, tik, tik!
Když se ručičky potkají
na samém vrcholu kruhu,
čekám, že se vrátíš.
Čas se před mýma očima
vrací zpátky do dob,
kdy jsem poprvé přišla
na tohle místo.
Prázdná místnost na pohled,
ale plná vzpomínek
lidí, co tu kdysi žili.
V nejvyším patře,
s velkým oknem do ulice,
drželi jsme se za ruce,
bylo šero a kapky stékaly
po skle jako dnes.
Zapálil jsi svíčku,
položil ji na parkety,
usmál se a řekl,
že to tu patří nám.
Tak proč se dneska nevracíš,
pokoj už není prázdný
a vychladl i čaj.
Venku jde průvod masek,
půlnoční cirkus prochází
a já nakláním se z okna ven,
nic takového předtím nespatřeje.
Na mřik oka se mi zdá,
že jsi tam i ty,
prodíráš se skrz.
A masky se jen smějí,
ha, ha, ha!
Ty jediný v tom davu
masku nemáš.
Harmonika utichá
a s ní i všechny masky.
Tvé ruce jsou chladné,
neseď u okna, když venku prší!
Vezmeš mě do náručí
a podáš mi ten čaj,
který je náhle opět
horký.

Temi-chan

24. září 2011 v 23:35 | Temi |  Důležité
Tak se opět rok s rokem sešel a můj blog oslavuje druhé narozeniny! n_n (So let's celebrate, yay~) Lidé se mění a tak opět aktualizuju, co se se mnou děje:D (Loňský/18 let/2010 zde, původní/17 let/2009 zde )
Možná by vás zajímalo, kdo jsem...?(A možná taky ne, ale to slyšet nechci!D:)
  • Moje přezdívka je Temi... Vzniklo to celkem dost jednoduše. Před pár lety, jsem objevovala své první mangy na mangacesky.wz.cz a mezi Chobits, Pastelem a různými oneshoty se zjevil i Naruto... Ano, Naruto, který se mi v dnešní době díky přílivu fanoušků znechutil n.n; No a v té době jsem měla prostě přezdívku 'Temari'... No a jedna nejmenovaná osoba to jednou zkrátila na Temi a to mě už zůstalo... Dostalo se mi modifikací jako "Temima", "Temítko", "Temimimi", "Temuška", "Temimima", "Míma" a další n_n Asi se svou přezdívkou moc asimiluji, protože mi tak řekla párkrát i máma D:
  • Mám ráda zajíce... a králíky. To je patrné i z názvu tohoto blogu a všech věcí kolem. Jsem bunnyfil a smiřte se s tím!!! (Tohle se asi nikdy nezmění:D) Snad jen dodat, že v současné době vlastním šest(možná víc) plyšových zajíců, zajíce na samolepkách, zaječí kabelku, zajíce na gumičce, dvoje zaječí uši, zaječí ocásek, triko(více trik) se zajícem a mnohé další věci xD
  • Kreslím mangu. Nikterak tolik úžasné to není, ale myslím, že jsem určitý pokrok udělala. Vlastním tablet a jako můj největší kreslířský úspěch bych označila vydání mé mangy ve Vějíři. Letos to bylo už potřetí a neustále zvyšuju počet stran... Ale příště a snad to vyjde, protože nevím jak na tom budu, to bude krátké n_n
  • Mám ráda Japonsko, jeho tradice i styl. Módu a školní uniformy =D Splnil se mi sen a do Japonska jsem se doopravdy loni na jaře podívala... Sakury, zahrady, oblečení a mnohé další... Nezapomenutelné! Snad se tam brzy podívám znovu n_n
  • Každý poslouchá hudbu... Já preferuji rock, jazz, klasiku, oldies, k-pop a soundtracky. Mix všeho tohoto je nejlepší. Kdybych měla jmenovat, tak určitě zmíním Beatles! Yes! (A taky The Who, Rolling Stones, Queen, Led Zeppelin... Prostě britská invaze n_n)... Z těch současnějších snad The Like(které už bohužel taky zanikly), The Bird and the Bee, SNSD, T-ara, Emilie Simon, Lumsk... a vlastně všechno, co najdete v rubrice hudba
  • Beatles... Je to s nimi tak vážné, že dostali vlastní odrážku. Za poslední rok jsem o ně zvýšila zájem natolik, že to až není možné. Ano, jejich hudbu jsem milovala vždycky... Ale: Viděla jsem Hard Days Night, Help, Shakespeare skit, (Yellow Submarine), Beatles Cartoon, Beatles US trip +náhodné klipy. A zamilovala jsem si je natolik, že to víc snad ani nejde. Aspoň prozatím, určitě to ještě víc jde:D A jestli jde o oblíbeného člena, je jím John Lennon ♥ n_n
  • Je mi skoro 20. A ano, stále chodím do nějaké školy. Navštěvuji Fakultu Informatiky Vysokého Učení Technického v Brně (napsáno špatně:D). Mám za sebou pouze jeden jediný týden školy... A panikařím. Dneska jsem celý večer programovala, včera taky... a výsledky jsou velice různé. Chtěla bych, aby se mi rok vrátil. Na střední byl klid... Jako vážně... Vždycky jsem si sice myslela, že se učím. Ale proti tomu, co zažívám teď, je to skoro nula... I maturitu bych si zopakovala. Oh so easy T_T Ale ne, Temimo, hlavu vzhůru... život musí jít dál!
  • Hetalii už tolik neprožívám, i když stále cosplay mám=) A hetalistky mám ráda taky.

V bouři takhle jednou...

21. září 2011 v 23:47 | Temi |  Náhodné
Sedíte tak v kavárně a na někoho čekáte. Kavárna je v centru Paříže, například. Je už skoro večer a ten dotyčný má spoždění. Mícháte lžičkou ve vysoké sklenici café au lait a servírka vám donese malý malinový dortík. "Merci," odpovíte, ale myšlenkami jste jinde. Kavárna je celkem dost plná, přece jen, je to vyhlášený podnik... A i když je vmáčklá v malé uličce mezi dvěma hodně starými domy, lidi o ní prostě ví. Je to ten typ neviditelného místa, který se vám teď tak hodí. Jazzová hudba se potichu proplétá mezi živými hlasy lidí. Kouknete se z malého okénka... začíná pršet. A vy jste nervózní.

Lehké zvonění, někdo právě vešel. Nejdříve sebou trhnete, ale stejně se otočíte ke dveřím. Spadne vám kámen ze srdce, protože tohle je ta lepší ze dvou variant. Stojí tam váš petit ami se svým roztomilým, avšak vážným výrazem. Kabát i vlasy má mokré, snad se po vašem telefonátu bál a běžel bez deštníku? Hodíte na stůl drobné, popadnete kabelku a kabát. A prodíráte se davem k němu. On dělá to samé... A není to tak snadné, lidé tančí, mluví, chodí. Natahujete ruce, on také. Konečně se držíte... a najednou se cítíte v bezpečí.

Vytáhne vás ven a oba chvíli běžíte beze slova, ruku v ruce. Vaše šaty i kabát vlají. Jsou slyšet jen kapky deště a vaše kroky v nekonečných ozvěnách. Nic jiného neexistuje... Najednou vám na mokré dlažbě uklouzne noha, klopýtnete a spadnete. "Je ne peux plus courir," řeknete trochu zoufale. Je u vás. Oba klečíte v dešti, nad městem se rozpršelo. Jste na rohu rue Truffaut, hledíte si do očí. Obejme vás a vy zaboříte nos do jeho saka. "I know," řekne vám.

"Listen to me, dearest," pošeptá vám do ucha. "I know that you can't run anymore. No- we can't run anymore, we can't hide. We'll be found. But listen to me now. I'll tell you a story...

Imagine ourselves in our flat, it's not that far away.
We'll be sitting by the old fireplace just below that ridiculous painting.
You'll have a cup of tea in your hands and I'll be right beside you stroking your hair.
The heavy rain won't reach us, I'll sing you a song or read a fairy-tale. You can ask me to do anything.
The scary thunder is so far away even if the lights are out. The storm is so far away when I am with you.

(...)