Únor 2011

Králík melancholik 2.0

27. února 2011 v 22:44 | Temi |  Zajíc na měsíci (Já, já, já!)

In 1964 Beatlemania reached its peak. WRONG. In 2011 Beatlemania...
Výplod včerejší půlnoci tento obrázek.. /byla jsem totálně mimo, jako obvykle/

Říkala jsem vám už, že nejlepší články jsou ty nenapsané?

Vážně, nejsem schopna poslouchat nic jiného, než Beatles, není to nemoc? Ale na to si ji až moc užívám... Takže je to spíš jen-nejde to nijak nazvat. Včera přišli po dlouhé době určití přátelé a paradoxněmi bylo strašně nanic... Tím nechci říct, že bych si neužila, že jsem je po dlouhé době viděla... Byla sranda, spadla jsem za postel a nemohla se odtud dostat. Chtěla jsem se dívat na něco optimistického. Nakonec to byl horror, který nedával smysl. Supr.
Dobrou noc.

T_T

The Beatles - The Fool on the Hill

24. února 2011 v 22:45 | Temi |  Hudba
Day after day,
Alone on a hill,
The man with the foolish grin is keeping perfectly still
But nobody wants to know him,
They can see that he's just a fool,
And he never gives an answer,

But the fool on the hill,
Sees the sun going down,
And the eyes in his head,
See the world spinning 'round.

Well on the way,
Head in a cloud,
The man of a thousand voices talking perfectly loud
But nobody ever hears him,
or the sound he appears to make,
and he never seems to notice,

But the fool on the hill,
Sees the sun going down,
And the eyes in his head,
See the world spinning 'round.

And nobody seems to like him,
they can tell what he wants to do,
and he never shows his feelings,

But the fool on the hill,
Sees the sun going down,
And the eyes in his head,
See the world spinning 'round.

Ooh, ooh,
Round and round and round.

And he never listens to them,
He knows that they're the fools
They don't like him,

The fool on the hill
Sees the sun going down,
And the eyes in his head,
See the world spinning 'round.

Ooh,
Round and round and round

I LOVE YOU TOO

24. února 2011 v 22:41 | Temi |  Zajíc na měsíci (Já, já, já!)
Miláčci,
také vás miluji.

Ach, to zní tak NEUVĚŘITELNĚ kýčovitě, asi si pak půjdu umýt ruce od toho cukru xD Dlouho jsem se neozvala, co? Právě jsem dokončila nejpekelnější kreslení, co jsem kdy dělala... Ano, dokonce horší než Ren'Ai hra... A to je co říct. Bohužel, můj maraton tím neskončil. Musím pokračovat v tom, že kreslím denně... Nebo aspoň obden. Jinak vypadnu z vlaku a už nikdy nenasednu. Budu ho jen sledovat z kolejí, jak se pomalu vzdaluje... NE! To se nestane... Já nikdy nevystoupím. Porazím i ty bandity na koních, co mě budou chtít shodit a že jich bude hodně!
Teď jen dva dny klid. Myslím od kreslení... Od školy ne. A pak začnu, ideálně obrázek do tabla denně, někdy dva, někdy tři, do konce března to musí být...
A vy víte, že březen je tak nechutně krátký měsíc!

Dots

20. února 2011 v 19:01 | Temi |  Zajíc na měsíci (Já, já, já!)
Když mi bylo patnáct, tak jsem si říkala, jak jsem byla ve třinácti blbá. Když mi bylo sedmnáct, tak jsem si říkala, jak moc moc jsem byla v patnácti blbá a strašná. Když mi bylo osmnáct, tak jsem si říkala, jak jsem mohla v sedmnácti být tak divná a pitomá. Před půl rokem jsem si neříkala nic. A teď se za sebe stydím. Ne za mé minulé já, ale za své současné já. Ach, jsem někdy taková mrcha- ale mám po sobě pořád nechat šlapat? Jen proto, že všichni strašně trpí, tak já jsem naprosto v pohodě? Že se všem zdám být tak optimistická, tak nemám žádný problémy- a když už, jsou nedůležitý, nedospělý, nebo nejsou vážný. Jasně. Jsem fakt naštvaná.

Myšlenky v 13:09

17. února 2011 v 13:09 | Temi |  Zajíc na měsíci (Já, já, já!)
Chtěla jsem se jen zastavit, abych napsala něco krátkého. Něco o tom, jak se pořád mám. Milý blogu, jak dlouho to bylo, co jsem sem psala naposledy normální článek? Zase tak dlouho ne... Ale z jiného pohledu to bylo dlouho. Život jde přeci pořád dál. A každý den a vlastně i každou sekundu se děje něco nového.

Chci vypnout. Ležet na posteli a nic nedělat... Mít chvíli pokoj. Myslet jen ideály zidealizovaných lidí v mé hlavě. Poslouchat jen ideálně zidealizovanou hudbu. Jít po ulici, kde nikdo není a představovat si... co já vím- třeba ideální lidi?

Mít čas na zapisování snů... Vždyť od svého surrealistického manifestu jsem stačila zapsat jen jeden jediný... A navíc mi už teď nedává smysl. Ale to je účel snů, takže účel vlastně splnil. Jediná jeho vada je, že jsem na jeho zvláštní motivy nestvořila umělecké dílo. Ale byl snad na to čas?

"Jáááá chci domů!" Ne. Nechci. Doma mě čeká jen práce práce práce. A já nechci pracovat.

Ještě, že dnes přijede Caymí... Kdyby se zsatavil vzduch a nic se nedělo, asi bych už brzy zešílela. Což se stane pravděpodobně tento víkend. Protože... protože budu asi celý víkend pracovat. Ať už v kavárně, nebo v Photoshopu. Je to rozdíl?

Jsem pořád ve škole. Až do 4. Hotové vězní... V šatně je šero a zima... Sedím v nepoužíváné šatně... Všechny lavičky u topení jsou plné- proč by taky nebyly? Jsou tu jinak jen úzké polorozpadlé lavičky a občas opuštěná šatna mezi několika plnými... Plnými bot, kabátů, učebnic a věcí, o nichž raději nikdo neví.

Jak dlouho vám trvá usnout? Mě trvá usnout asi 15 minut. Někdy déle, někdy méně... Je to doba přehrávání jedné gramofonové desky. Teda aspoň z těch co mám doma. Když slyším konec poslední písně, můžu si být jistá, že je něco špatně. Většinou totiž už ani nevím, která je ta pátá. A je jich tam šest. Doba hraní jedné gramofonové desky... To je magický čas. Za tu dobu si stihnete uvařit čaj a na konci hraní už se dá i pít... Za tu dobu stihnete kousek obrázku... Tohle je divné- vždycky když kreslím se mi zdá, že ta deska hraje tak krátce! A někdy... někdy, když se nudím(učím) jsou písničky nekonečné... Ale taková nekonečná písnička... Ta by se mi líbila. Nekonečná písnička, co by mi nějaký kluk zpíval do ucha. To je nekonečná písnička.

Řeknu vám tajemství, chcete?

Žádné není.






Únor je vlastně nechutně krátký měsíc.

Future wishes

14. února 2011 v 22:30 | Temi |  Zajíc na měsíci (Já, já, já!)
Chci... chci toho moc.

Chci, aby se do mě zamiloval někdo, kdo vypadá jak nějaký člen Beatles z roku 1964 (XDDD)
Chci mít kočku
Chci hrát na baskytaru
Chci nakreslit ještě spoustu komixů
Chci navštívit znova Francii, Británii i Japonsko
Chci naanimovat krátký film
Chci víc šatů
Chci mít byt s terasou

Chci toho moc.

Sny, jsou to jen sny. Jsou to jen hloupé myšlenky. Jen přání.

Ale to, co chci nejvíc je prostě láska. Ať už od přátel, rodiny nebo kohokoliv.

Beatles - Baby it's you

13. února 2011 v 21:27 | Temi |  Hudba
Oh Johnny baby, it's you~
Nakazila jsem svou Beatlemanií svou nejlepší kamarádku. YAY!~ =D

Re-blogging because I love this so so much:D

12. února 2011 v 13:51 | Temi |  Zajíc na měsíci (Já, já, já!)
George Harrison of The Beatles once said that Jelly Babies were his favorite candy… UK Fans started throwing packets or handfuls at the band while they played. American fans, not familiar with Jelly Babies, substituted the much harder jelly bean. Harrison said "It was terrible. They don't have soft jelly babies there; they have hard jelly babies. To make matters worse, we were on a circular stage, so they hit us from all sides. Imagine waves of rock-hard little bullets raining down on you from the sky. It's a bit dangerous, you know, 'cause a jelly bean traveling at 50 miles an hour through the air hits you in the eye, you're finished. Every now and again, one would hit a string on my guitar and plonk off a bad note as I was trying to play. From then on everywhere we went it was exactly the same."
Because of the danger of being hit in the eye, John Lennon, who was short-sighted, had to stop wearing contact lenses. He said that Paul McCartney enjoyed their concerts more than he, as Paul could see the girls.


The Beatles - Do You Want To Know A Secret

10. února 2011 v 22:28 | Temi |  Hudba
Dnešní song *-* Georgie má skvělý hlas, že~?

Tvář

10. února 2011 v 22:26 | Temi |  Zajíc na měsíci (Já, já, já!)
Následující článek bude celkem (dost) depresivní. Možná to radši ani nečtěte. Ale já nejsem v depresi. Jen mi to přijde zvláštní. A smutné. A chci to někam napsat, nechci to zapomenout.

Je to asi měsíc. Nevím přesně; Šla jsem prostě ve škole po chodbě, úplně normální den. A všimla jsem si jednoho kluka- neměl vlasy. Už to ve vás vyvolá pocit, že je něco špatně. Protože ten kluk vypadal nemocně. Asi na dvě sekundy jsem se s ním střetla očima. Zvláštní pocit. Ani nevím, proč si to pamatuju.

Protože ten kluk v neděli umřel na leukémii? Protože se objevilo oznámení na školní nástěnce? Bylo mu jen 16. A já si pamatuju, jak jsem tehdy viděla jeho oči. Život je někdy svině... Ale na druhou stranu: Obdivuji ho. Taková strašná nemoc a přesto dokázal chodit do školy, žít normální život, mít kamarády. Určitě měl starosti. Ale i tak.

A tyhle myšlenky jsou zvláštní. Já už toho nechám, jen mě to oznámení včera šokovalo, protože já hned věděla o koho jde. A přitom jsem ho vlastně vůbec neznala.