Září 2010

Jem - It's amazing

30. září 2010 v 23:40 | Temi |  Hudba
Náhodná píseň před půlnocí.


Tik tak tik tak tik tak

30. září 2010 v 20:29 | Temi |  Zajíc na měsíci (Já, já, já!)
Venku se pořádně ochladilo, každý se teď třepe v tom severáku. Chci být malá a házet takhle na podzim kamínky do rybníka. Ne, nebo ne. Nechtěla bych být zase malá. Ale není to vlastně jedno? Každý věk má výhody a nevýhody a ono to nakonec vyjde všechno nastejno.

Stojím tak venku a pozoruju líně se posouvající hradbu bílých mraků nesoucí zimu na svých křídlech, Moc básniké? Asi. Ale mám ráda tento divný styl.

Některé věci se mi v životě ale mění. Bratr odjel studovat do Prahy- je to trochu divné, celých svých osmnáct a víc-než-půl let jsem ho vídala s krátkými mezerami- pořád. Vždyť když jsem byla malá a pořád jsme se stěhovali, vždycky mi odloudil kamarádky, abych se bavila s ním. Jsme vlastně skoro dvojčata. Rozdíl stáří: Přesně rok a den. Ale ono se to vsákne: mám dojem, že to tak dopadne se vším. Život je prostě variabilní a my se musíme umět přizpůsobit. Jako chameleón. Jenže my se většinou mineme o odstín nebo dva.

Za týden touto dobou budu v Praze i já. Přesněji řečeno už od středy- jak bývá zvykem, ve "čtvrťáku" se jezdí na divadla a exkurze. Celkem se těším, potřebovala bych si tam koupit nějakou pořádně tlustou a dlouhou (a nejlépe bílou) šálu, ve které přečkám zimu.

Byes <3!

Šípková růženka

30. září 2010 v 18:07 | Temi |  Moje fanfikce
Pro Xinji (tak trochu něco z našeho rp:D)
(Upozorňuju, že obsazení bylo doopravdy náhodně losováno a nikdo nepodváděl)
(Upozorňuju, že je to fakt ujetý a ani nevím, jak jsem to vlastně dala dohromady)
***
***


Love love love Antonio [jen obrázky]

29. září 2010 v 21:57 | Temi |  Axis Powers Hetalia
Jen pár obrázků z pixivu...
***
Gakuen
I mečouna tam najdete... (Když si to zvětšíte)

Sheep love
Francis, ten úchyl:D A chudák Gilbo~

Temi běž se prosímtě už vycpat

29. září 2010 v 21:13 | Temi |  Zajíc na měsíci (Já, já, já!)
Blá blá blá blá blá blá. Opět píšu smysluplný článek... Ale jsem akorát tak naštvaná ...sama na sebe.

"Když mě lituješ, teprve tehdy jsem smutná."

Osmdesát čtyři dní a je mi celých devatenáct let- to ten život běží- proč se nikdy nezastaví?

28. září 2010 v 0:05 | Temi |  Zajíc na měsíci (Já, já, já!)
Venku už je úplná tma, je taky skoro půlnoc. Od tud jde vidět jen světlo lampy z ulice, které je tak oranžové, až je to celé melancholické. Na podzim všechno tak trochu umírá, aby v zimě spalo, na jaře se probudilo a v létě žilo. Neříkám, že podzim úplně nesnáším. Má toho hodně co do sebe. Jednou jsem takhle seděla na parapetu s hrnkem čaje a s přivřenýma očima sledovala kapky deště, tekoucí po okně. Co si asi pomysleli lidé, co šli venku? Řeknu vám to, a odpověď je jednoduchá. Nic. Lidi s deštníkama, černýma a nevýraznýma deštníkama, se nekoukají po oknech domů a nehledají náhodné holky, co se rozhodly sedět na nich. Jednou jsem viděla takový hezký deštník. Byl černý, to jo, to je nevýrazný a tak, ale jakmile jste ten veliký deštník otevřeli(a byl doopravdy veliký), vevnitř jste nalezli fotku modrého nebe s bílými beránky. Ale úplně nejvíc bych chtěla nepromokavý deštník ve stylu japonských paraplat, abych trochu rozmíchala každodenní šeď.

Opět jsem se vrátila k pomalému odpočítávání dnů do mých narozenin. Ne, že bych na nich zas tolik lpěla, ale zdá se mi to jako hezký název pro článek, když vás nic jiného nenapadá. Prostě nějaké číslo. Číslo, které bude zítra jistojistě jiné. Číslo, na které za chvíli zapomenete, protože není důležité. Je to jako když jedete tramvají a vy si znuděně čtete nápisy na ulici. Zapomenete je, ale jakmile tudy jezdíte každý den, někde vzadu v mozku se vám začnou prostě ukládat a jakmile je někdo zcela nahodile zmíní, řeknete si: "Ha! Tohle jsem slyšela. Ale kde?"

Je půlnoc, je zítřek, můj článek tedy už trošku lže.

Dneska nebudu psát o všedních zážitcích, i když jich bylo moc a byly příjemné. Dám vám radu, pozvěte náhodné lidi, třeba přijedou, ať už jsou odkudkoliv. Jsem teď doma sama, už druhou noc. A to mi tak trochu dává pocit samoty (Ne, že bych se bála, i když dost často bývám paranoidní xD), ale pro dnešní noc, a možná jen pro tu dnešní, protože tohle rozhodně nemůže platit obecně, mi stačí, že vím, že na mě někomu záleží. Ale štěstí a laskavost některým lidem nestačí. Někteří lidi prostě vyhledávájí přístup: "Vyrazím s tebou dveře a ty modřiny se ti budou líbit." Já tyhle lidi tak trochu nechápu. Tak prosím, nelamte lidem srdce.

A nepodléhejte té podzimní deštivé trudomyslnosti. Vemte si čaj a dejte do něj aspoň tři lžičky medu, sedněte si na okno a mezi stékajícíma kapkama pozorujte ty uspěchané mravenečky mizící v temnotě.

~Temi a králíci
kdybych
(Kdybych-měla-krátké-vlasy-tak-bych-byla-někdo-jiný)

A celý den prší a připomíná to mou náladu...

26. září 2010 v 22:55 | Temi |  Zajíc na měsíci (Já, já, já!)
Prší. Prší. Prší. Nepřestane. Nejskvělejší je vůbec případ, kdy vám prší na hlavu... Samozřejmě jsem si to nemohla nechat ujít! Takže jsem se takhle v noci v Brně klepala celá mokrá na zastávce...
Znáte ten pocit, že i když jste mezi lidmi, prostě... Prostě... Jste stejně sami? Tím, že jsem pravděpodobně asi z jiného století.. A prostě neholduji tanečním zábavám, jsem ta divná. Taky se oblíkám tak trochu jinak. Jsem ta divná. Chápu fyziku i matiku. Jsem ta divná. Sleduju "pokémony a hentai v jednom". Jsem ta divná. A proto se mi od spolužáků naskýtá pestré množství pohledů od shovívavosti přes pohrdání až k přetvářce. No není to skvělé? To mám za to, že jim tu pitomou matiku vysvětluju? Ach, že já se někdy snažila. Ale řeknu vám, naše třída je fakt strašná. Nikdy jsme neměli kolektiv a jsou tam jen skupinky, co se navzájem nesnáší. Ještě, že je tu poslední rok.

Jak je to Brno šedé a plné hiphopu- nemějte mi to za zlé, já tento styl tak nesnáším! Všude je "brejk" a "rep" a "ipop(francouzská výslovnost:D"... Považujte mě za snoba, ale preferuji vážnou hudbu...

Ne, radši tento článek neberte vážně. Jen mám vážně špatnou náladu a jen se potřebuju vypsat. Tak.

Please don't you drown

26. září 2010 v 18:14 | Temi |  Náhodné
I was crying then
I know it's stupid
but I really was crying
the rain drops looked
like diamonds
in the evening light
I was crying
watched the sun set
and I knew that
I would get soaked
I still remember
that very day
crying in the rain
on the pavement
again and again
the water slowly falling
on the ground
oh how silly of me
it all was
but still if I were
to decide
I would do the same
I would stand there
and I'd cry my heart out
like then and there
I would remain still
watching you walk away
oh how beatiful
sparkling diamonds
I would cry
to catch
their light
slowly drowning
in the rain.

Nesmysl VIII.

25. září 2010 v 23:46 | Temi |  Náhodné
Na širém nebi
tam tečou řeky mraků
a tam někde
někde mezi všemi
dávno zapomněný
pluje zámek v oblacích
a tam se pak vydám
jen co píseň dozní
jen co dozní píseň pomalá
co můj život zahrála.